Nasadit si masku a zahrát si v příběhu života jakoukoliv postavu podle nálady, může zpočátku vypadat velmi lákavě. Dokonce vám to může do určité doby připadat i velmi zábavné. Do té doby, než se unavíte, sednete si, sundáte masku, abyste si utřeli zpocený obličej. 

Když mně bylo dvacet, měla jsem kamarádku, která měla několik tváří. Pro ty nejbližší byla velmi empatická, citlivá a zranitelná. Pro ty, které ji do určité míry zajímali, byla vtipná, okouzlující a tajemná. Pro zbytek světa byla nepřístupná, chladná, až komisní… Tehdy mě fascinovalo, s jakou gracií dokáže být pokaždé někým jiným. 

Inspirovala mě, tak jsem zkusila vybírat masky podle nálady, podle toho, jak se mi kdo líbil nebo ne. Ale moje masky byly průhledné, chyběly jim syté barvy, tak jsem nakonec na maškarním plese života byla ve své nezáludnosti totálně čitelná. Přesto jsem se nevzdala a hledala skulinky, jak maškarním plesem života protančit nepoznána a s úspěchem. 

Hlas mého srdce a mé duše jsem přehlížela, neboť mi zabraňoval v nasazování masek, které mi v tu chvíli přišly zábavné. Jen ale v tu chvíli. 

Hlas mého srdce a mé duše jsem přehlížela, neboť mi zabraňoval v nasazování masek

A pak to přišlo… ve svých maskách jsem se naprosto ztratila, že jsem přestala vědět, kdo vlastně jsem. S tím začala do mého života proudit nespokojenost, různé přebujelé strachy, psychosomatické potíže, žárlivost, potřeba mít vše pod kontrolou a spouty dalších “lahůdek” nenasytného ega. Odejít v tu chvíli z maškarního plesu života nebylo vůbec jednoduché, a když jsem našla exit, byl slepý a já se vracela zpět do víru tance pestrobarevností iluzí..

A nastal okamžik…únavou jsem se sesunula k zemi, bez síly, bez radosti, bez úsměvu a bez dechu… a já cítila, jak mi někdo sundavá masku… tu poslední….

Maškarní ples zmizel…. a já zůstala sama, v prázdném prostoru, který naplňoval jen tichý hlas mého srdce… s ohromnou prázdnotou zklamaného ega, strachem, co bude, nejistotou, ale současně ohromnou odvahou, která vycházela právě ze síly hlasu mého srdce. Ta odvaha srdce dokázala rozbít mé pevně ukotvené referenční rámce, překročit strachy, opustit komfortní zónu a zhluboka se nadechnout.  

Každý si můžeme tvořit svůj život tak, jak si skutečně přejeme,pokud nasloucháme hlasu svého srdce.

Stála jsem v osamění před volbou zůstat Obětí nebo se stát vědomou Tvůrkyní života. Zvolila jsem Tvůrkyni… I když je cesta Tvůrce svého života mnohdy náročná, tak veškeré těžkosti i bolesti jsou nahrazeny ohromnou vděčností, lehkostí a každodenními zázraky, které vidíte, jak se dějí v přímém přenosu vašeho života. 

Každý si můžeme tvořit svůj život tak, jak si skutečně přejeme, pokud nasloucháme hlasu svého srdce. Pokud žijeme v souladu se sebou, se svojí vnitřní pravdou. Pak totiž jdeme cestou duše, cestou pro kterou jsme se narodili.  

Takový život je plný radosti, štěstí, magických okamžiků, skutečné lásky, hojnosti a pevného zdraví. 

Vím, jak je těžké vystoupit z iluzorní taškařice lákavých masek, které nabízejí jen  potěšení pro nenasytné ego..  To potěšení je pouze dočasné a po jeho odplynutí přicházejí hluboké propady, pády, zklamání, bolest, slzy a třeba i nemoc. V takové energii padáme hlouběji a hlouběji… Až tak hluboko, než si uvědomíme, že už se chceme dotknout dna. Toho dna, ze kterého pak máme šanci se znovu odrazit a jít nahoru. 

Dovoluji si s vámi sdílet moji životní zkušenost a také zkušenost z mé letité práce s mými klienty, kteří se rozhodli sundat masky. Kteří se rozhodli odejít z maškarní taškařice života,  aby žili opravdový život, takový, který jim bude přinášet to krásné, po čem odjakživa toužili. Ať to byla láska a harmonické partnerství, rodina, zdraví, úspěch v práci, která je naplňuje a současně jim přináší finanční hojnost, seberealizaci a plnění dalších snů. 

Pokud jste dočetli až sem, tak pravděpodně toužíte po změně, pravděpodobně cítíte, že vám v životě něco chybí, něco, co možná ani nedokážete pojmenovat. Jen víte, že něco musíte udělat jinak. 

Pro přehlednost si dovoluji rozdělit cestu k osobnímu štěstí do 10 kroků: 

1. Udělejte si čas jenom pro sebe. Vydejte se do přírody, kde budete zcela sami. Nadechněte se a vydechněte a zeptejte se sami sebe, jestli ten život, který žijete, je skutečně pouze váš. Jestli to, jak žijete, není přání například vašich rodičů, partnera, partnerky, přátel, společnosti. Zda přesvědčení, podle kterých žijete, jsou v souladu s vámi. Poznáte to podle toho, jak se v té představě a energii cítíte.
2. Zeptejte se sami sebe, co je to, vás dokáže naplnit radostí, vykouzlit úsměv na tváři, zahřát na srdci. Co vás zcela nabijí nevyčerpatelnou energií.

3. Pomocí jednoduchých otevřených otázek, které začínají například slovy “Jak,   Kde, Kdo, Co, Jakým způsobem..”  se ptejte na to, co vám říká váš vnitřní hlas.

4. Začněte naslouchat sami sobě, svému srdci. At se vám děje cokoliv, co jste nečekali, rozum vám v tu chvíli nijak nepomůže. Mysl je omezená a vychází pouze z toho, co znáte a z vašich zkušeností. Nejlepší řešení pro vás, které by vás často rozumem nenapadlo, má pro vás vždy váš vnitřní zdroj, vaše srdce. 

5. Přestaňte se srovnávat, odhoďte perfekcionismus a nesnažte se mít věci pod kontrolou. Zabývejte se pouze tím co můžete plně, nebo aspoň částečně ovlivnit. Jinak byste zbytečně ztráceli energii, kterou můžete využít smysluplnějším způsobem. 

6. Uvědomte si svou vnitřní svobodu a dopřejte ji i druhým. Nemůžeme nikoho vlastnit a nikdo nemůže vlastnit nás. V takové svobodě budete vždy s těmi, kteří vás skutečně milují a které milujete i vy. 

7. Projevujte každodenní vděčnost. Najděte si denně to, za co jste vděční a poděkujte sami sobě.

8. Oceňujte na sobě to, co se vám podařilo a uvědomte si své dary, schopnosti a talenty, i když jste je třeba doposud nevyužívali. 

9. Dopřejte si čas sami pro sebe, protože pokud vy budete šťastní, budou šťastní i ti, které milujete. 

10. Ctěte moc přítomného okamžiku. Minulost už nezměníte, můžete změnit pouze pohled na ni. A budoucnost tvoříte právě svým přítomným okamžikem.

      Ať je pro vás naplněný láskou, radostí a štěstím!